Slouží jako fyzický odpočinek mezi meditacemi vsedě - praxe mysli však zůstává stejná. Během chůze je možné odejít na záchod, napít se či z jiných vážnějších důvodů. Toto období je však stále meditací, nikoli přestávkou.
FORMA:
Po jednom zaznění signálu čugpi všichni vstanou a stoupnou si za podložky. Pak pootočením doprava vytvoří řadu. Ruce jsou sepnuty v pase tak, že prsty jsou propleteny a palce lehce spojeny. Zrak směřuje na bederní oblast osoby před námi, nebo na zem. První vede skupinu okolo místnosti různými směry. Udržujeme stále asi půlmetrové rozestupy a pokoušíme se vnímat pohyb a prostor kolem sebe. Po deseti minutách opět zazní čugpi, což znamená, že až budeme procházet kolem svých míst, zůstaneme u nich stát. Pak zazní jeden úder čugpi a všichni se posadí.
Chceme-li během chůze odejít, počkáme, až se ocitneme blízko dveří. Pak vybočíme z řady tak zřetelně, aby lidé jdoucí za námi pokračovali v daném směru a nenásledovali nás pryč. Při odchodu i návratu do místnosti se pokloníme směrem k oltáři. Při návratu do sálu počkáme u dveří (s rukama opět spojenýma v pase), až se řada ocitne blízko nás a zařadíme se na původní místo. Mimo sál se zdržujeme co nejkratší dobu, abychom se stihli vrátit, dokud nezazní druhý úder čugpi (povel k sezení). Po něm již nevstupujeme a počkáme venku na další meditaci v chůzi.